Transcript · Czech → English
Dialogue about Family and Authority
Do you want to drink again?
But I'm not going to drink. Maybe for guests, then. Maybe. Come on, then.
Tak třeba pro hosty.
Třeba.
But… guests are of two kinds.
But… guests are of two kinds.
hosti jsou dvojího druhu.
I know. Invited and uninvited, right? Hm.
I know. Invited and uninvited, right? Hm.
Fine, I'll make my own coffee.
Fine, I'll make my own coffee.
But you could do one thing for me, couldn't you?
Do you have a ruler, please?
The wooden one with the metal edge,
the one you use to trim drawings. Hm.
Be so kind and bring it to me, okay?
Be so kind and bring it to me, okay?
Here is the ruler. Hm, great. Thanks.
Hm, fajn.
Díky.
Yeah, good, so… Ow, what is it? I don't like doing this, boy. What is it? Uncle!
Au, co je?
Dělám to nerad, hochu.
What is it? Ow! Ow! Uncle, please! Uncle!
What is it? Ow! Ow! Uncle, please! Uncle!
Au! Strejdo, prosím tě! Strejdo!
Well, sorry. Don't be mad at me,
Well, you'll understand when you have kids of your own. Now go wash up.
Teď se běž umýt.
Hey, do you want some tea? Yes, please.
Ano, prosím.
Dear Bachelor, when Mom came back from the hospital, she couldn't recognize me.
když se maminka vrátila z nemocnice, nemohla mě poznat.
But she didn't protest too much.
Because Uncle stayed with us longer than originally expected, and his natural
authority somehow worked on her, too.
When he moved out of our place again after some time, good manners and
housework remained a matter of course for me.
Today, I am an exceptionally
And I can safely say that the worst illness I have ever suffered from was laziness,
and my best doctor was my uncle, with whom I am great
End of transcript · 307 words · machine translated
Original transcript (Czech)
Zase chceš pít? Ale já pít nebudu. Tak třeba pro hosty. Třeba. Tak pojď.
Jenže... hosti jsou dvojího druhu. Já vím. Zvaní a nezvaní, viď? Hm.
Dobře, udělám si kafe sám. Ale jednu věc bys pro mě mohl udělat, ne? Máš, prosím tě, pravítko? Takový to dřevěný s kovovým okrajem, jak se podle něho dá ořezat výkres.
Hm. Buď tak laskav, přines mi ho, jo? Tady je to pravítko. Hm, fajn. Díky.
Jo, dobrý, tak... Au, co je? Dělám to nerad, hochu. Co je? Strejdo! Co je? Au!
Au! Strejdo, prosím tě! Strejdo! No, promiň. Nezlob se na mě, ale s tebou to jinak nešlo. No, to poznáš, až budeš mít sám děti. Teď se běž umýt. Jo, nechceš čaj?
Ano, prosím. Vážený bakaláři, když se maminka vrátila z nemocnice, nemohla mě poznat. Příliš ale neprotestovala. Strýc u nás totiž zůstal déle, než se původně předpokládalo,
a jeho přirozená autorita jaksi zapůsobila i na ni. Když se od nás po čase zase odstěhoval, zůstalo pro mě dobré chování i ty práce v domácnosti samozřejmostí. Dnes jsem mimořádně emancipovaným mužem i dobrým pracantem v podniku, kde jsem zaměstnán. A mohu zodpovědně říct, že nejhorší nemocí, kterou jsem kdy trpěl, byla lenost,
a mým nejlepším lékařem strýc, se kterým jsme dnes výborní kamarádi.
